Říká se, že nejlepší jídlo je u maminky, v luxusní restauraci nebo v útulné kavárně. Ale každý správný cestovatel a milovník dopravy ví, že existuje ještě jedna, mnohem exkluzivnější kategorie: „Autobusový fastfood.“

Představme si našeho řidiče Kubu. Venku je Cheb, slunce se opírá do oken linkového autobusu SOR a on má v ruce ten nejcennější náklad dne – misku horkého guláše. Zapomeňte na stolování u prostřeného stolu. Tohle chce vyšší estetické cítění a smysl pro gastrozážitek.

Umění rovnováhy

Jíst polévku nebo omáčku v autobuse vyžaduje dovednosti, které by mu mohl závidět i chirurg. Musíte počítat s každou zatáčkou, každým retardérem a nečekaným zabrzděním na červené. I když on ve skutečnosti sedí v zaparkovaném autobuse a dívá se při jídle na film v mobilním telefonu, jeho tělo je dokonale vytíženo:

• Pravá ruka: Pevně svírá lžíci.
• Levá ruka: Funguje jako gyroskop stabilizující misku.
• Nohy: Zapřené o sedadlo naproti, aby vytvořily improvizovaný stůl.

Zatímco se při jízdě, když Kuba řídí svůj autobus, ostatní cestující dívají z oken na Karlovarský kraj, náš hrdina má svůj vlastní svět. Svět, kde vůně majoránky vítězí nad vůní nafty. Je to chvíle absolutního klidu uprostřed tranzitního chaosu. Plastové víčko odložené vedle, lahev oranžády jako nezbytná náhražka za vychlazené pivní potěšení a červené čalounění sedaček, které tomu celému dodává nádech královského hodování.

Nezáleží na tom, kde jste, ale jak moc vám chutná. Protože i obyčejná cesta z Chebu se může proměnit v gurmánský zážitek, pokud máte dost odvahy a pevnou ruku.